Historie srubu
Majitel velkostatku kníže Friedrich Schönburg-Waldenburg, a následně i jeho syn Sigismund se zhlédli ve švýcarské architektuře bernského stavebního slohu a v jeho duchu řešili i zástavbu Kladské. Proto oslovují Jacquese Grose, předního švýcarského architekta, který se úzce specializoval na projektování dřevěných domů, ve Švýcarsku nazývaných chalety. Jeho originální návrhy pak citlivě zasazovali do okolí loveckého zámečku.
Budova lesního úřadu z roku 1906, postavená švýcarskou firmou Parquet & Chalet Fabrik Interlaken podle projektu architekta Grose, sloužila jako správní budova lesního velkostatku o výměře téměř 4 500 ha. Takto velký majetek samozřejmě potřeboval i odpovídající počet lesního personálu včetně porybného, který se staral nejen o rybníky, ale i přilehlou pstruhovou líheň. V patře se nacházel služební byt.
Po odsunu bývalých obyvatel, došlo k dosazení národní správy. Vlastní vysídlení sudetských Němců z Císařského lesa, následné ustanovení vojenského újezdu spojené s vysídlením i těch několika málo zde žijících českých rodin, způsobil dlouhodobý nedostatek pracovních sil. Proto byla vojenská lesní správa odkázána na brigádníky všeho druhu, počínaje vojáky praporu PTP až po brigádníky, především ze Slovenska. Kladská v této době byla neelektrifikovaná, spojení s Mariánskými Lázněmi nebo Kynžvartem neexistovalo, bylo to skutečně místo, kde dávaly lišky dobrou noc. Aby si místní mohli nakoupit aspoň nějaké základní potraviny, případně lahvové pivo či láhev něčeho ostřejšího, bylo přízemí domu změněno na prodejnu tzv. Army. Pamětníci těchto časů často vzpomínali na bujaré večery, které mnohdy končily až po příjezdu vojenské policie z posádky v Mariánských Lázních. Později byla prodejna zrušena a přízemí bylo nadále využíváno také jako služební byt.
V roce 2011 byl dům jako nepotřebný majetek státních lesů nabídnut ve veřejné dražbě, kde ho získali dnešní majitelé a postupem let ho zrenovovali do jeho původní podoby. Do jaké míry se jim to povedlo, mohou hosté posoudit sami. Již při vstupu do obývací haly pocítí každý pozitivní energii domu a po několika minutách zde strávených se cítí zcela sžitý s prostředím. Posezení na venkovních balkónech s výhledem na okolní roubenou zástavbu a lesopark, který zde původní majitelé založili, pak nabízí tu nejvhodnější relaxaci především městskému člověku. I absence signálu mobilních operátorů nutí návštěvníka ke zvolnění hektického života, který tato doba přináší.