Historie Kladské a Slavkovského lesa
Pocit pozitivní energie musel mít jistě i kníže Schönburg-Waldenburg, když poprvé lovil v Císařském lese. Hluboké lesy, obklopující rozlehlou louku s jezerem plynule přecházejícím do vrchovištního rašeliniště ho očarovaly natolik, že v roce 1873 zakoupil rozsáhlé zalesněné území. Po dobu více než 300 let sloužilo k hornickým účelům, především jako zásobárna dřeva nezbytná pro provoz dolů a šmelcoven. Po útlumu důlní činnosti v polovině devatenáctého století dochází k prodeji tohoto území vídeňskému konsorciu, které pak jednotlivá polesí dále rozprodává dražební vyhláškou.
Část území získává město Loket a polesí Glatzen, centrální část Císařského lesa se tak stává majetkem šlechtického rodu Schönburg-Waldenburgů. Lesní velkostatek o rozloze 4103 ha lesa a 383 ha zemědělské půdy se stává vyhlášenou honitbou s vysokými stavy jelení, ale také tetřeví zvěře. Vzhledem k drsnému klimatu Kladské zakupuje kníže i dva statky. Jeden v Žitné a druhý v Krásné Lípě za účelem potravinové soběstačnosti. Jedenkrát týdně jezdil koňský povoz z Kladské na zmíněné statky a přivážel nezbytné potraviny pro obyvatele osady a jejich hosty.
Jako centrum nově vzniklého lesního statku zvolil majitel právě Kladskou louku s jezerem, nalézajícím se na náhorní plošině pod vrchem Lysina, kde v té době stávala parní pila, několik hospodářských budov a hájenka. Tady se začíná datovat obdivuhodná historie tohoto čarovného místa.
Kníže Otto Friedrich Schönburg-Waldenburg, jako velký vyznavatel lovu a milovník jelení a tetřeví zvěře, pojal budování centra svého loveckého revíru s velkou láskou, kterou musí vycítit každý dnešní návštěvník. Po požáru pily začal s budováním Kladské. Architektonickou koncepci zvolil právě v alpském stylu regionu švýcarského Bernu, která je na českém území jedinečná. Staví zde přízemní lovecký zámeček s hospodářským dvorem. Dřevěná část zámečku byla vyrobena ve švýcarském Interlakenu a na 22 železničních vagónech převezena do Bečova, a odtud pak koňskými potahy dopravena na Kladskou, kde byla švýcarskými tesaři sestavena. Dále kníže staví hostinec „U tokajícího tetřeva“.
Obdobně vznikají i další budovy, které postupně doplňuje jeho dědic a nástupce princ Sigismund Schönburg-Waldenburg (1866-1936). Staví se fořtovna, rentovní úřad, sruby pro úřednictvo, hájenky Králův kámen a Lazy. Vše z ateliéru curyšského architekta Jacquese Grose. Jednotlivé sruby, přezdívané chalety, byly citlivě zasazeny do úchvatného prostředí, které vytvořila příroda v souladu s lidskou rukou.
Již v 16. století bylo vybudováno umělé jezero zásobované vodou z rašelinišť a umělý kanál nazvaný Dlouhá stoka, německy Floβgraben, dnes zkráceně Flos. Je obdobou například Schwarzenberského kanálu na Šumavě. Dlouhá stoka zásobovala vodou šmelcovny v Krásně a Horním Slavkově, které ji potřebovaly k vyplavování vzácných kovů z vytěžených rud.
Právě za života prince Sigismunda Schönburg-Waldenburga nastává neobyčejný rozkvět Kladské. Celé panství je budováno s velikou láskou a zároveň citem pro místní unikátní krajinu vyznačující se kombinací přírodních podmínek a historických stavebních děl.
Neobyčejný cit majitele pro krajinnou kompozici v souladu s hospodářským využitím svého panství může dnešní návštěvník obdivovat nejen na Kladské, ale i v jejím okolí na svých toulkách tímto jedinečným krajem. Pozůstatky parkových úprav s rododendronovou výsadbou, mimochodem v nejvyšší nadmořské výšce v Čechách, lze obdivovat dodnes.
Princova vášeň pro lov předurčila panství „Glatzen“ k jednomu z nejvýznačnějších loveckých revírů té doby v Evropě. Geografické umístění revíru v komplexu Císařského lesa umožnilo vybudování vzorové honitby, jejíž proslulost přetrvala dodnes. Láska, především k jelení, ale i tetřeví zvěři, vedla majitele až k dnes úsměvnému zákazu jízdy automobilem po soukromé silnici z Mariánských Lázní kolem hájovny Králův kámen na Kladskou, právě z důvodu rušení zvěře. Průjezd touto cestou byl povolen pouze kočárům, které přivážely lázeňské hosty do vyhlášené restaurace „U tokajícího tetřeva“. Automobily musely volit podstatně delší trasu oklikou přes Prameny. Toto nařízení bylo tak striktně dodržováno, že se mu musel podřídit při své návštěvě Kladské i prezident T. G. Masaryk.
O tom, že si majitel panství uvědomoval cennost přírodních poměrů okolí Kladské, svědčí i vyhlášení zdejších vrchovištních rašelinišť jako přírodní rezervace, o které se osobně zasadil.
Že byl princ Sigismund velkým milovníkem zdejší přírody a krajiny svědčí i jeho přání být pochován na Kladské. Po jeho smrti v roce 1936 byly proto jeho ostatky uloženy do lesní hrobky nad Kladskou. Pohřbu se zúčastnili lesníci a myslivci ze širokého okolí.
Po úmrtí prince spravovala majetek jeho manželka Elfriede. Areál Kladské i honitba sloužily nadále k lovu jelení zvěře, lovívali zde prominenti třetí říše a jejich hosté, v čele s Hermanem Göringem. Koncem války zde bylo zřízeno výcvikové středisko nechvalně známé záškodnické organizace „Werwolf“, ostatně jako v obdobných zařízeních v okolí Mariánských Lázní. Po skončení druhé světové války dochází k odsunu německých obyvatel i z Kladské, majitelka panství nakonec umírá v roce 1961 ve švýcarském sanatoriu u Bodamského jezera.
Jmenováním národního správce na lesní statek a snahou o dosídlení z vnitrozemí končí rokem 1948 krátké poválečné období lesnicko-zemědělského hospodaření. Byl vyhlášen vojenský újezd Prameny a Císařský les přejmenován na Slavkovský les, areál Kladské přebírá armáda. Vojenský újezd zahrnoval téměř celý Slavkovský les ohraničený zhruba spojnicí Mariánské Lázně – Bečov – Krásno – Sokolov – Kynšperk – Mokřiny – Lázně Kynžvart. Obce jsou vysídleny, včetně města Čistá (dříve Litrbachy) a postupně srovnány se zemí cvičícími vojsky. Vlastní režim vojenského újezdu, nedostatek pracovních sil a dopravní nedostupnost neumožňovali dostačné lesnické a zemědělské hospodaření. Dochází k rychlému pustnutí a devastaci celého území. Nahrazením soukromého vlastnictví vlastnictvím všelidovým dochází k postupnému úpadku i Kladské. Lovecký zámeček je využíván jako vojenské učiliště pro dorost v lesnictví, přesunuté sem z Valdeku v Brdech. Ostatní budovy k lesnickému provozu, prodejně Arma, ubytování brigádníků a a vojáků pomocných praporů PTP. Prostředky vynakládané na běžnou údržbu budov v poválečném období nebyly nijak vysoké a tak dochází k pomalému chátrání.
Obdobně je na tom celý Slavkovský les. Vysídlené vesnice jsou ponechány k výcviku armádě, která je ve velice krátké době proměňuje v ruiny. Komunikace zničené přesuny armádní technikou jsou jen nedostatečně udržovány a znesnadňují hospodaření, kladoucí velké nároky především na lesnický provoz.
Bohatá oblast výskytu cenných kovů tradovaná již ze středověku zapříčinila rozsáhlý geologický průzkum, který potvrdil i výskyt tehdy tolik žádaného uranu. Zvýšený zájem státu o těžbu uranových rud v oblasti Slavkovského lesa spojených s nezbytným geologickým průzkumem nebylo však možné skloubit s výcvikem vojsk. Význam těžby uranových rud postupně začíná převyšovat nad zájmy armády. Proto je v r. 1954 výcvikový prostor ve Slavkovském lese zrušen a přesunut do Doupovských hor. Obnova zničeného území byla dlouhá, probíhala pod dohledem ministerstva zemědělství. Bývalý lesní velkostatek Kladská, včetně vyhlášené honitby, byl včleněn do nově vzniklého státního podniku Sdružené zemědělské a lesní závody v Lázních Kynžvart. Areál unikátních staveb na Kladské sloužil lesnímu hospodářství, lovecký zámeček k ubytování loveckých hostů z řad prominentů režimu, kteří lovili vysokou zvěř v okolních lesích. Velkou ranou pro Kladskou byl požár zámečku v roce 1963. Vyhořelé pravé křídlo se podařilo naštěstí na tehdejší dobu zdařile rekonstruovat. Z této doby pochází i velká socha jelena na křižovatce silnic do Pramenů a Mariánských Lázní a výstavba čtyř dvoubytovek zvaných Hradčany.
Jako paradoxní se z dnešního pohledu jeví zdevastování zdejšího území. Dlouhodobá absence řádného hospodaření přispěla k postupnému vzniku unikátních biotopů a v roce 1974 k vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.
Po roce 1989 se i Kladská postupně proměňuje k lepšímu, noví vlastníci a nájemci jednotlivých objektů postupně rekonstruují unikátní budovy a provádějí parkové úpravy. Rozšiřuje se naučná stezka kolem jezera a otvírá se moderní infocentrum v rekonstruované bývalé hospodářské budově. Kladská se tak pomalu stává opět oním architektonickým a krajinářským skvostem, tak jak ji utvářeli a okrášlili švýcarským stavebním stylem architekta Grose její bývalí majitelé.